Vždy si rád přečtu to, co je čtivé. Jako mírně optimistický konstruktivní pesimista si však musím pro sebe tu nádherně vstřícnou atmosféru vydělit snahou se ukázat cizince v tom lepším světle.

Přesto, popis existující směsice kultur a náboženství obohacuje vnímání daleké země; díky.

Azerbajdžancii sú šííti a nie sumiti, a to je obrovský rozdiel!!!

Šíítov je len 13% z moslimských veriacich. Šííti takisto ako kresťania majú problém zo sumitských teroristov. Nikde na svete nebol spáchaný teroristický útok šíítmi, na kresťanov.

Počas 2 svetovej vojny Iránci , ktorí sú šííti aj keď ekonomicky neboli na tom dobre zriadili utečenecké tábory pre desaťtisíce európskych kresťanov, ktorí utekali pred fašizmom. Dokonca aby utečencom zmiernili ich utrpenie so straty domova, začali dovážať aj bravčové mäso. Väčšina uprchlíkov v Iráne boli Poliaci, veľká časť s nich sa po vojne rozhodla prijať Irán za svoju vlasť, ich potomkovia sú podnes hrdý Iránci.

Hezky napsáno, karma.

Velmi zajímavé.

Já jsem byl jen v Uzbekistánu, v Taškentu. S místními lidmi jsme moc do styku nepřišli, Taškent se mi vcelku líbil, auta- sám bílý Chevrolet, na každém kroku policajt.Údajně skoro všichni vyznávají islám, ale pravidelně se modlí a navštěvuje mešity jen 20% .Výjimkou je údolí Fergany, kde došlo k andížánskému "masakru",

tam jsme nebyli. Azerové jsou asi také nějaký turkmenský kmen a vzpomínají na Tamerlana...

turcický ?

Umíte svou práci dobře :-)

Člověk by se do toho ráje hnedka odstěhoval.

Na škole jsme byli asi 5 týdnů na praxi v SSSR, kousek od Kalugy, ve vesničce jako z Mrazíka. Jen tam potkat Nastěnku. Taky se nám tam moc líbilo, ale pouze s vědomím, že za pár týdnů se zase vrátíme domů.

Největší problém je rozdílná mentalita. Neznám mentalitu Azerbajdžánců, ale imperiální mentalita Rusů, jejich přesvědčení o vlastní dokonalosti a nadřazenosti, o tom, že nás malé Slovany musí chránit, i kdybychom jakkoli nechtěli, jejich hlad po autoritě a řádu, neschopnost sami sobě zorganizovat cokoliv... To je pro jiné nátury, než jsem já :-)

Po několikadenní zkušenosti určitě nemohu říci, že znám mentalitu Ázerbajdžánců. Rozhodně jsem se však nesetkala s Ázerbájdžáncem, který by někoho z české výpravy přesvědčoval o nadřazenosti jejich národa. Byli velmi pohostinní, a naopak neskrývali nedostatky ve fungování jejich drsnokrásné země. Organizačně tam klaplo naprosto všechno, do rozpaků nás uváděly ceremoniály v obcích na českou počest Jihočeského kraje, v podnicích, na hejtmanství, kdy nás vítali stovky dětí s českými vlaječkami a transparenty VÍTEJTE!, krojované taneční a pěvecké soubory a po jednání se na naší počest odhaloval pomník přátelství a sázely stromy. Každopádně jsou vyznavači autoritativního řádu, jejich "vůdce" pro nás nepředstavitelně uctívají a je znát, že si stokrát víc než my váží dobrých časů. Asi proto, že si dobře pamatují ty velmi špatné.