Jsem zamrzlá sedmička, miluji čerpačky a zasouvání

Vývoj mého vnitřního nastavení a vnější autonomie zamrzly někde na čerpačce. Respektive v osvojení si maskulinního rituálu tankování paliva do auta, jehož kočírování považuji za vrchol mé holčičí svobody a technické dovednosti.

Zbožňuji vůni benzinu a kávy, nenuceně se mísících kousek od místa placení za pohonné hmoty.

Nejsem barová micina. Single objednávkou v restauračních podnicích většinou jen maskuji potřebu vykonání potřeby ve městě. Přestože mám v oblibě pozorování lidí a povídání si s nimi, nejsem „návštěvový“ ani party typ. "Benzínka" je pro mne místem spojení příjemné socializace s užitečnou absorpcí energetických zdrojů. Bonusem neutrálního prostředí pro nenuceného setkávání s dalšími účastníky silničního provozu v prodejně paliva jsou toalety a stále kvalitnější sortiment nouzového občerstvení plus dárků.

Také si zde tříbím úsudek, když hádám, do kterého z čerstvě nakrmených aut tankoval ten který plátce u kasy. Vymýšlím si příběhy, zdůvodňující hipsterské tenisky na nohou „mercedesního“ řidiče v kvádru, slzami rozmazanou řasenku „kabrioletní“ blondýny, nebo zamračenost bezzubého „kamioňáka“ v tričku bez rukávů.

Nikdo mne kvůli těm pár minutám nad časákem a papírovým kelímkem s kávou nemůže podezřívat z voyerismu, litovat kvůli osamělosti či odsuzovat za vyzývavost k seznámení. Ačkoliv řidiče i pasažéry odskakující si pro Sportku a pro cigára nenápadně okukuji a softwarově (Mercedesník: iOS; Kabrioletka: Windows Vista; Kamioňák: Windows 98) selektuji.

 Občas „benzínku“ navrhuji pracovním kolegům i přátelům jako místo konání stručné schůzky.  Pod závojem vůně osvěžovacích stromečků, motorkářských obleků se dobíjím úsměvy cestujících na dovolenou.

Bojím se, že automatizace a elektromobilita mne vbrzku o tohle všechno připraví. O benzínové aroma v mém oblíbeném teritoriu, o sexy dámu, podávající mi účtenku přes pult s vytetovaným vlkem na paži, která ví, že piju velké Americano a o jejího kolegu, jenž mi pomáhá hustit pneumatiky a měnit gumičky na stěračích. Jeho občasnou pomalost vyvažuje chrlením vtipů o blondýnách za volantem a pochopením pro moji nerozhodnost při volbě mycího programu.

 Na samoobslužné pokladny a krmení vozu kabelem si budu zvykat stejně blbě, jako na fotobuňkové splachování toalet, dálkové sledování všeho nebo na elektronické čtečky knížek.

Freud by asi lépe než já vysvětlil můj uspokojující pocit z držení prstu na spoušti regulující tep fosilního průtoku. Ze zastavení v energetické oáze na cestě odněkud někam, kde se budu zřejmě cítit čím dál více jako Windows 7. Oblíbená, ale bez perspektivy a systémové podpory. Kvůli omezené kapacitě příjmu inovací a závislosti na zasouvání. Pistole do hrdla nádrže, záložky do papírové knížky, bombičky do inkoustového pera, cédéčka do přehrávače, pohledu do očí spolupoutníků a andělů strážných na mých cestách životem.