Preservatikea

INA se bojí umírání všeho druhu. Strachuje se o přírodu. Děsí jí přivést děti do dekadentního a znečištěného světa. Proto se nechemicky vždy chrání proti početí. Má obavu i z protržení prezervativu.

Teď nechápe, proč jí milenec opustil poté, co ho slušně poprosila o dvojitou gumovou ochranu. Myslí si, že neunesl dvojnásobné plýtvání penězi za její nákup a tlak ke dvojitému zatěžování planety plastovým odpadem. Ani neocenil její dodatečný nápad na geniální protiživotní pojistku v podobě vkládání čili papričky mezi ty dvě gumy. Pálivý signál by přece stoprocentně vedl k přerušení rizikového aktu. Marně svého chlapce s duší skauta láká zpět na ukázku proměny prezevativu naplněného vodou v lupu, díky které by mohl v pustém lese rozdělat oheň.

IKEA se taky strachuje o životní prostředí. S argumentací garance úplně nejvíc lokálně udržitelných zdrojů pro svoji globální produkci vydírá české producenty dřeva. Nestačí jí prokazatelné zapojení  většiny našich lesníků do systému PEFC, což je po celém světě uznávaná značka pro teritoria, kde se hospodaří s řádnou lesnickou péčí udržitelným způsobem. Nutí je zaplatit si extrémně drahý a maximálně zelený certifikáte FSC.

Nábytkářský mamut se možná tímto ekoteroristickým  marketingem snaží dát svým zákazníkům zapomenout na nabídku mrtvých koní v restauračním menu.   Přitom neúnosným certifikačním tlakem drží své dosavadní dodavatele pod krkem jejich konkurenceschopnosti a tím paradoxně dusí i šanci na investice do udržitelného hospodaření.

INA také nechápe, že extrémní brnění nositele namísto ochrany spíše škrtí, odkysličuje a mění ve vězně. Neuvědomuje si, že pokud to zkusí chvíli bez svazující ochrany, má šanci zbavit se své fobie ze smrti. Pokud se jí v tom nechráněném zmatku podaří zplodit potomka, má šanci na udržitelný život své genové podstaty.