Čárka

Čárka má obrovskou moc. V horizontální i vertikální poloze. Změnou pozice může drasticky pozměnit význam věty: Propustit, nelze popravit! Propustit nelze, popravit!

Symbol francouzské automobilky jedna čára v mžiku změní na hanlivé logo dámského pohlaví. Z mínusu udělá plus. V hospodě vyjadřuje pivo, v matice seká čísla na desetiny. Když protřelá modelka potřebovala peníze, nechala si od těhotné kamarádky pomočit těhotenským test. Pak ty dvě čárky ukázala ženatému milenci s žádostí o úhradu nákladů na interrupci a o finanční kompenzaci duševních a fyzických útrap s ní spojených. Přepočítala se. Milenec měl jizvu v podobě čárky na chámovodu po vasektomii, která mu garantovala neplodnost. Sečteno a podtrženo - čárkou samozřejmě - před podvodnickou milenkou vzal čáru.

Taky jsem kvůli jedné čárce o Vánocích zažila šok a partnerský rozkol. Měli jsme doma mojí dlouhodobě nezdravou maminku 70+. Neočkovanou proti Covidu. Asi z předvánočního stresu, kvůli prochladnutí a z “přesvařákování” mne přepadla rýma, teplota a další příznaky virózy. Okamžitě jsem použila jednou soupravičkou z domácího balíku antigenních testů. Abych zjistila, jestli se v mých buňkách neroztahuje  virus v podobě kuličky, ze které čouhá velká parta čárek. A pak test opakovaně opakovala každých šest hodin. Protože mi pořád nebylo líp. Před štědrovečerní večeří, která znamenala koncentraci více než deseti osob, jsem se pro jistotu pošťourala tyčinkou v nose už po třech hodinách od posledního testu s negativním výsledkem. Časový limit potřebný pro chromatografický “průlez naředěných soplů” konjugační podložkou jsem využila pro vánoční telefonát se sestřičkou žijící za dřívější “čárou”, tedy v Německu. “Jsi ňáká nakřáplá, nemáš Kovida?” byla její první reakce na mé ústní přání pohodových Vánoc. Tak jí ubezpečuji, že se furt testuju a že furt jedna čárka, a že teď radši před večeří ještě jednou. Po asi desetiminutovém sesterském “vykecávání” mířím, s mobilem na uchu, do pracovny zkouknout výsledek testu. “Ty vole, já jsem pozitivní,” vyhrknu do telefonu při pohledu na dvě rudé čáry. Podlomila se mi kolena. Z obavy o mámy zdraví. Z chodby tu tragickou noviny halekám směrem do kuchyně. Reakce se nezdá být adekvátní. Srdce mi tluče v rytmu koledy Pásli ovce Valaši. V duchu si vyčítám nezodpovědný transport matky do naší domácnosti. Zkrátím to drama. Druhou čárku do testu dokreslil fixou můj muž. Aby byla legrace. Z mé strany nebyla. V ten moment bych manžela nejraději osobně a hluboko potetovala slevovým čárovým kódem a umístila ho do regálu s poškozeným zbožím v nejbližším second hand obchodě. V nejlepším případě. Zachránila jej “čárodějnost” Štědrého večera a paradoxní vděk za to, že mi ukázal tenkou čáru mezi štěstím a neštěstím.  Čárku jsem reálně použila jen jako vztahovou pomlčku. I když to bylo spíše na tečku!